1.1. Co je ozón? Ozón je bezbarvý, ve vyšších koncentracích namodralý plyn, těžší než vzduch. Je tvořen třemi atomy kyslíku (O3).
Jiný název je také “aktivní kyslík“. Vzhledem k nahromaděné energii je molekula ozónu velmi nestabilní a po krátké době se zpět samovolně rozpadá na kyslík (O2). Ozón je přírodní čistící a desinfekční látkou. Je to dosud nejsilnější oxidační činidlo, které je používáno v mnoha oblastech, jako je lékařství, zemědělství, potravinářský průmysl atd.
Ozón působí až 3000x rychleji než chlór, je 25x účinnější než kyselina chloritá (HClO2), 2500x účinnější než chlornan sodný, SAVO (NaClO) a 5000x účinnější než chloramin (NH2Cl), zároveň je ale mnohem bezpečnější.
1.2. Jak ozón vzniká? Ozón vzniká působením energie UV záření z vlnového spektra C (UV-C záření) na molekuly kyslíku (O2). Jeho působením dojde k rozpadu této molekuly na dva atomy vysoce reaktivního kyslíku O. Takto vzniklé atomy se okamžitě spojují s molekulami O2, čímž vzniká O3 - Ozón. Ozón není příliš stabilní molekulou, odštěpením jednoho kyslíkového atomu se „snaží“ vrátit zpět do své stabilní formy O2, ze které vzniká. V přírodě ozón vzniká působením UV záření, v přístrojích pomocí vysokého elektrického napětí).
O2 + ℎνuv → 2 O
O + O2 ↔️ O3
Nejvyšší účinnost při tvorbě ozónu mají lampy využívající UV-C záření o vlnové délce 185nm. V tomto případě je větší část energie UV záření absorbována kyslíkem a spotřebována na tvorbu ozónu.
1.3. Jak ozón dezinfikuje? Podstatou dezinfekčních vlastností ozónu jsou jeho silné oxidační účinky. Tyto vlastnosti jsou dány uspořádáním jeho
molekuly, která se skládá ze tří atomů kyslíku (vzorec ozónu - O3).
Při štěpení ozónu vznikají tzv. volné radikály. Ty mohou mít podobu:
atomu kyslíku s volným elektronem – vzniká při rozpadu plynného ozónu,
peroxidových, superoxidových a hydroxylových molekul s volným elektronem – vznikají při rozpadu ozónu ve vodě.
Tyto volné radikály ničí vazby mezi organickými molekulami, které tvoří základ všech živých organismů. Ozón likviduje patogeny jak přímým usmrcením (poškozením buněčné stěny bakterií či lipidového obalu virů), tak jejich „sterilizací“ (poškozením genetické informace), takže mikroorganismy se dál nemohou množit. Ozón, jakožto plyn se dostává do všech pórů, koutů, za nábytek, proniká i do tkanin. Z toho důvodu je dezinfekce ozónem velmi účinná a díky těmto vlastnostem je ozón schopen likvidovat i hmyz a roztoče.
Účinnost ozónu při likvidaci bakterií, virů či kvasinek potvrzuje celá řada studií. Výčet patogenů je pouze informativní:
1.4. Jak se ozón liší od ostatních dezinfekčních činidel?
V porovnání s jinými dezinfekčními činidly má ozón několik výhod (blíže viz tabulku níže):
má vyšší oxidační potenciál (je tedy vůči biologickým složkám reaktivnější a rychleji je likviduje),
díky vysoké reaktivitě se rychle rozkládá i při pokojové teplotě (to platí i pro zmíněné volné radikály),
jeho „odpadní“ produkty neškodí zdraví.
1.5. Využití ozonizace
Dezinfekce ozónem se hojně využívá napříč mnoha obory. V potravinářství se s jeho pomocí odstraňují choroboplodné bakterie a další patogeny na skladované zelenině a masu. Využívá se také k likvidaci hmyzích škůdců v silech a k sanitaci povrchů a strojů v potravinářských provozech. Tento druh dezinfekce je standardem i v mlékárnách či pivovarech, chladicích věžích, nebo při úpravě pitné vody. Své místo má ozón i v dezinfekci zdravotnických pomůcek či operačních sálů. Dezinfekční antibakteriální UV lampa
1.6. Vliv ozónu na lidské zdraví, zvířata, rostliny a materiály
Při vystavení vyšším koncentracím (nad 0,1 ppm – cca 0,00001 %) způsobuje ozón – stejně jako dezinfekce založené na alkoholu, chlorových sloučeninách a jiných činidlech – řadu zdravotních problémů: podráždění sliznic, bolesti hlavy, kašel atd. V lidském těle vytvářejí ozón bílé krvinky za účelem boje s nejrůznějšími infekcemi. Přesto je ozón jeden z nejtoxičtějších plynů, ale zároveň pro život na Zemi nepostradatelný. Uvedeným komplikacím předejdeme tím, že při dezinfekci se v místnosti nebudete dlouhodobě vyskytovat. Zvířata musejí být před ozónem chráněna stejným způsobem, jako lidi. Dlouhodobé působení ozónu může poškodit rostlinné tkáně, z toho důvodu chraňte rostliny tím, že přes ně přehodíte například igelitový pytel, případně je odnesete do jiné místnosti. Ozón ve vysoké koncentraci zesiluje korozi kovů, degraduje polymery, reaguje s dusíkem, sírou, uhlíkem a s řadou dalších chemických prvků a organických sloučenin. Ozón velmi podstatně eliminuje pachy. Germicidní UV lampa Solight GL05-65
1.7. Bezpečnostní pokyny
Po ukončení dezinfekce ozónem vyčkejte ještě alespoň 60min, než se do místnosti vrátíte k delšímu pobytu. Výhodou ozónu je jeho nestabilita, díky které se tento plyn velmi rychle rozpadá. Při teplotě 20°C a atmosférickém tlaku 1013,25 hPa se polovina vzdušného ozónu rozpadne za cca 30 minut na kyslík, ve vodě dokonce už za 15 minut. Pokud potřebujete v místnosti pobývat dříve, pak je místnost potřeba důkladně vyvětrat. Volbu frekvence intervalů pro dezinfekci volte dle vlastního uvážení. Domácnost, ve které se pohybují dva až tři lidé, je vhodné dezinfikovat cca 1x týdně. Kanceláře s vyšším výskytem lidí můžete dezinfikovat několikrát týdně, nejlépe po ukončení pracovní doby.
Pokud dezinfikujete místnost, a potřebujete do ní krátce vstoupit, můžete tak učinit. Negativní vlivy ozónu se začínají projevovat až s vysokou intenzitou nebo při delším působení. Pokud místností pouze potřebujete projít, nebo si z místnosti něco vyzvednout, nebude vaše zdraví ohroženo, pouze se nedívejte přímo do svítící výbojky.
1.8. První pomoc při zasažení ozónem
V případě, že se nadýcháte velkého množství ozónu, a dojde u vás k podráždění dýchacích cest, postupujte následovně:
Při nadýchání postiženého vyvést na čerstvý vzduch.
Při nastalých problémech, jako kašel, bolesti hlavy, atd., vyhledat lékařskou pomoc.
Při zasažení očí a jejich následném pálení opláchnout větším množství tekoucí vody po dobu nejméně 15 minut. Trvá-li podráždění déle, vyhledat lékařskou pomoc.
1.9. Proč se ozón vyrábí přímo v místě dezinfekce?
Krátký poločas rozpadu ozónu znamená, že tento plyn není možné skladovat například v tlakových láhvích. Při pokojové teplotě, a zhruba po 8 hodinách, by totiž v tlakové láhvi z 30kg ozónu zbylo ani ne 1% ozónu. Z toho plyne neefektivita takového procesu.
